top of page

I TAK VZNIKAJÍ NAŠE CESTY


Je to teď nějaké hektické období. Od chvíle, co jsme se vrátili z Laosu, jsme se nezastavili. Každý víkend jsme někde, pořád se něco děje a o průběhu pracovního týdne ani nemluvím. Hektické ale neznamená, že to nemůže být krásné. A k jednomu z těch několika krásných víkendů se vrátím.

Odjeli jsme totiž do Francie kde náš nejstarší syn Vojta studoval vysokou školu a studium slavnostně uzavíral promocí.


A jak se to vlastně stane, že vám syn začne studovat v cizině? No má to svůj vývoj, když to vezmu stručně, úplně od začátku, tak je to asi takto. Nejdříve z té ohromné lásky kterou se svou ženou prožíváte, společně zatoužíte po potomkovi. A tak na to na svatební cestě „vlítnete“ a za devět měsíců se večer modlíte, aby vše dopadlo dobře a oba byli zdraví. A potom těsně před porodem, vzhledem k tomu, že vám zdravotní sestra řekne že je ještě čas, skočíte na nádraží na knedlo vepřo zelo se šesti a jen se vrátíte v mžiku je Vojta na světě. A vy máte syna! Pak ještě postavíte dům, zasadíte strom a myslíte si že máte splněno. Ale tím to nekončí. Život jede dál. Z učitele odborných předmětů se stáváte jednatelem nábytkářské firmy a syn roste, přidává se dcera a druhý syn. A máte rodinu. Řešíte každodenní starosti, třeba jak založit basketbalový oddíl, ve kterém se nakonec celá rodina realizuje. A do toho začnete podnikat. Přitom lítáte po tělocvičnách už nejen se svými dětmi a klubu se nebývale daří. A když Vojta se svým týmem vyhrává ve svých 15 letech druhý titul mistra republiky, oslovuje ho ligový tým a tak přichází první větší změna pro všechny. Opouští domov i školu a přestupuje na gymnázium v Nymburce. Tam si vybírá druhý jazyk, němčinu, ale protože ve francouzštině je málo žáků, požádá ho učitelka zda by nešel k ní. Proč ne, řekne si a začíná se seznamovat s francouzštinou. Tu využije na svoji první zahraniční misi a to na workcampu - dobrovolnictví ve Francii. (mluvil o něm neustále a těšil se, ale přihlášku nějak zapomněl poslat, až na mou několikátou urgenci ji odesílá v poslední možný den, protože už asi nevydrží můj rozzlobený výraz) A vychází to, odjíždí pomáhat stavět turistickou stezku. Postupně zjišťuje že svět je jiný než se mu ho snažili prodat v médiích. Získává kamarády z ciziny a zamilovává se do Francie. Basket je ale stále pro něho na prvním místě. Rok na to získává další titul s basketem, ale pak přichází zranění a on zjišťuje, že život není jen o basketbalu. Další prázdniny opět odjíždí dobrovolničit a to znovu do Francie a jeho láska k ní se prohlubuje. A tak se rozhodne, že vysokou bude studovat ve Francii. Nejdříve ho však čeká maturita a k ní závěrečná práce. Volí si téma „Michelinské restaurace v Čechách“. Při té příležitosti se potkává s šéfkuchaři jako jsou Kašpárek, Forejt a další. A až šéfkuchař Roman Paulus ho zaskočí a pozve ho na stáž do michelinského Alcronu. Prý: „Vemte si své nože a rondon“. Pořádné kuchyňské nože nemáme ani doma, natož aby je měl Vojta a rondon hledáme na internetu co to vůbec je. Stáž se povedla a byla pro něho velkou motivací. Maturitu také zvládl a tak hurá na přijímačky. Ale protože jeho jazyková výbava nebyla ještě na takové úrovni, do Francie není přijat. No nic říká si. Zvládá přijímačky na výšku v Praze, ale jeho sen nekončí. Jak se nejlépe naučit řeč? Jako au pair! Zaregistruje si tedy svou žádost na hlídání dětí ve Francii. A vybírá si ho rodina z La Rochelle. Až později se dozvídáme, že o výběru rozhodly mimo jiné jeho 2 fotky. Jedna z basketbalového zápasu a druhá na které vaří v Alcronu. Francouzský otec totiž chtěl pro syna pořádného sportovce a taky dobrého kuchaře. Celé prázdniny tak Vojta tráví ve Francii se svou novou rodinou, neskutečně se sžívají a rozumí si. Berou ho na dovolenou a mají ho skoro jako své třetí dítě či kamaráda. Týden před odjezdem volá, že mu jeho nová rodina domluvila možnost mimořádných přijímaček na vysoké škole a že je udělal a musí se okamžitě rozhodnout zda zůstane ve Francii nebo bude studovat v Praze, kde již byl také přijatý. Rozhodování je těžké, přišlo to narychlo a vůbec to nečekal a také se obává vysokých nákladů a nároků. Nakonec se rozhodne zůstat studovat ve Francii (zas asi ten můj rozzlobený výraz) Jeho francouzská rodina mu nabídne neuvěřitelné podmínky ubytování a stravování u nich doma. Také postupně získává stipendia a tak se další rok stěhuje do bytu s kamarády. Rok ukončuje jako nejlepší student v ročníku a díky tomu si může vybrat jeden rok studia kdekoli na světě. Vybírá prestižní školu v Kalifornii v USA na kterou by se (především k výši školného) těžko jinak dostával. Ale začne covid a do USA se nemůže a všechny plány se rozplynou. Byly i slzy ale tak to někdy chodí. Pokračuje tedy ve studiu ve Španělsku a Švédsku, ale protože je stále covid vše je tím ovlivněno. Na poslední rok se vrací do Francie a úspěšně zakončuje bakalářské studium. A proč to všechno píšu, protože mě fascinují ty propletené osudy, kde se z jeho cest stávaly naše a z našich jeho. Protože kdybych nezaložil kvůli němu basket, nevyhrál by titul a nešel by do Nymburka. Kdyby jich nebylo málo na druhý jazyk, nezačal by s francouzštinou. Kdyby nezačal s francouzštinou, neodjel by dobrovolničit právě tam. Kdyby ho nepozval Paulus na stáž, nevybrala by si ho francouzská rodina. A kdyby nestudoval ve Francii, nezačalo by možná ani naše velké cestování, které díky jeho dalším aktivitám stále narůstá. A také to píšu proto, že můžete cokoli na světě, jen se pro to rozhodnout a za tím rozhodnutím si stát a jít a i když to někdy není vůbec jednoduché může se vám to podařit. Doteď si pamatuji na to, jak jsem mu volal kolem desáté večer když jsem se právě vracel z montáže co dělá a on mi řekl, teď uklízím kuchyň po tom co jsem udělal dětem večeři, dám pračku a pak si musím přehrát postupně videa z hodin protože těm Francouzům všechno nerozumím, abych si mohl udělat výpisky a podle nich se ještě budu učit. A tak to je, ne všechno je zadarmo, ale když chcete a baví vás to a plníte si své sny jde to.

A tak vám všem přeji ať i vy máte své sny a cíle a dotáhnete je do zdárného konce, jo a nezapomeňte brát život s úsměvem, jde to za každé situace - jako třeba když jsme na onu promoci jeli na kole a to včetně Vojty.



303 zobrazení4 komentáře

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

SLIBY CHYBY ?

4 commentaires


Tímto příspěvkem jste mě doslova dojal. Musela jsem si nenápadně utřít slzy.. Každý, kdo se odvážně pouští do nových věcí, má můj obdiv. ..a ta souhra situací je opravdu obdivuhodná. Krásně to všechno zapadlo. Syn má díky vám pěknou a zajímavou cestu životem..Z jiného soudku..to já takhle sháním poličku do kuchyně, včera narazím na zajímavý a krásný interiér v Hronově, dovídám se o truhláři mezi Hradcem a Jaroměří a dnes tu čtu vaše příběhy..které dojímají a inspirují. Díky..

J'aime
Lukáš Zajíček
Lukáš Zajíček
03 juil. 2023
En réponse à

No a to je na tom životě to krásné, jak to vše zapadá, ano v Hronově jsme realizovali kavárnu a máme radost že se líbí. A já osobně mám radost že někdo mé příspěvky, které vznikly pro moje odreagování, čte. A pokud Vás dojaly (většinou jsem měl zpětnou vazbu na slzy k příspěvku Nejlepší na světě, nejdříve dojetím a u povídky smíchem) moc si toho vážím a budu rád když budete číst dál a budu věřit že Vám zase někdy tu malou chvilku zpříjemním. Určitě se budu snažit.

J'aime

Alena Krupi
Alena Krupi
11 mai 2023

Dobrý večer, když jsem vás dnes slyšela v Poniklé, tak už vím, proč je váš úvod do života syna Vojty tak obšírný. Byl to úžasný večer s povídáním o Peru. Vaše nadšení je úžasné a motivující. Máte nádhernou povahu k cestování po obyčejných lidech. Škoda, že nejsme mladší, ale i tak se v důchodu snažíme poznávat alespoň naši vlast. Přeji vám i manželce dobré návraty z cest ve zdraví.


J'aime
En réponse à

Dobrý den, děkuji moc! Jsem moc rád když si tyto chvíle lidé užívají se mnou. Já jsem si to v Poniklé užil moc a Vám přeji spoustu dalších zážitků a především zdraví a třeba se zase někdy potkáme.

J'aime

ZE ŽIVOTA NÁBYTKÁŘE

bottom of page