Končím či začínám? Ani jedno – já si to užívám
Tak koukám, že je to už víc než tři čtvrtě roku, co jsem napsal poslední z příspěvků na blog. Ne, že bych neměl nutkání psát, to spíše naopak, ale dělo se toho tolik, že nějak nebyl čas.
píše Lukáš Zajíček
Ze života nábytkáře
O práci, o cestách po světě a i o tom, co je mezi tím. Občas s povídkou navíc.
Nábytkář v kině
V dnešním blogu se vrátím k v pondělí proběhlému Nábytkáři na cestách v kině. Přípravy jsem už popsal minule a věřte, že to nebylo všechno.
Blbnu + volební kalkulačka
Letos mi bylo 50 a zaplaťpánbůh se cítím skvěle. Pravda, na preventivní kontrole se doktorce sem tam něco nezdálo…
Kdo to řídí
Hned v úvodu se krátce vrátím k minulému příspěvku blogu. Přemýšlel jsem, jak často příspěvky zveřejňovat, a vyzval vás k vyjádření v anketě – moc děkuji za vaše odpovědi!
Díky!
Na úvod bych rád zmínil, že přemýšlím nad tím, jak zmírnit dopad mého lehce chaotického a v poslední době také dosti nabitého života na vás, mé čtenáře a možná i posluchače (tvořím přeci ten podcast).
Podcast
Tak dnešní blog měl být původně úplně o něčem jiném. Ale jak už se stalo několikrát, nakonec se moje téma změnilo. Bylo to teď bláznivé období.
Na-pokec
Ten čas teda letí. Dnes jsem zjistil, že je to již 5 let, co jsme se pustili do rekonstrukce naší kanceláře na dílně. No..mělo se to tak. Jednoho dne jsme si seděli v Čibuzi v bývalé kuchyni, kterou jsme společně používali jako kancelář a Vraťka si povzdechla – „Já bych si tak přála pěknou…
Ty brďo!
Přiznám se, že dnešní blog jsem nevěděl co psát. Ne, že bych neměl téma, naopak mám jich tolik, která se mi honí hlavou, že jsem nevěděl, jaké vybrat.