Blbnu + volební kalkulačka

Letos mi bylo 50 a zaplaťpánbůh se cítím skvěle. Pravda, na preventivní kontrole se doktorce sem tam něco nezdálo a já si dokonce koupil tlakoměr – já, který nikdy nic takového neměl. Dokonce jsem se i měřil! 😅 Už mě to přešlo a věřím, že vše bude tak, jak má být, a ty drobnosti, co se doktorce nezdály, odbourám – makám na tom.

Na oslavě mých a Vraťčiných narozenin jsem kromě jiných krásných dárků dostal i něco, co mi vyrazilo dech – pronájem kina Bio Central na mou cestovatelskou přednášku.

Udělalo mi to obrovskou radost, protože když jsem s povídáním o cestování začínal, tajně jsem snil o tom, že jednou vyprodám kino se svým „obyčejně neobyčejným“ cestováním.

Najednou jsem ale začal řešit, jak do kina dostat 400 lidí. A tak jsme se s dcerou Káťou pustili do plakátu. Po úspěchu motivační přednášky ve škole mě napadlo udělat kompletní průřez mým cestováním. Jenže – jak to všechno dostat na plakát, aby to bylo pochopitelné? Naštěstí mi Káťa hodně pomohla a výsledek se, myslím, povedl.

Pak přišel Adam, můj nejmladší syn, a říká: „Tati, to chce nový webovky – přímo pro Nábytkáře na cestách.“ Nový web? Tak to určitě, proběhlo mi hlavou. No a večer už jsem seděl u počítače a tvořil.

Bylo to stejné jako s webem Ná-bytečku – chvíli to šlo, chvíli ne, chvíli to blblo. Ale nakonec byly nové stránky na světě. A když jsem je viděl hotové, něco tomu chybělo. Chce to logo. Tak jsem pokračoval v tvoření – a šup s ním na web.

Jenže tím to neskončilo. Na stránkách nemohla být jen jedna akce, a tak jsem připravoval plakátky i na další domluvené přednášky. Další tvoření.

No a když jsem změnil logo, musel jsem ho dát i na Facebook, Spotify, YouTube. Samozřejmě taky napsat na „Íčko“ v Hradci, na Kudy z nudy, udělat pár reels a příspěvků na sítích. A na závěr ještě zprovoznit online prodej vstupenek.

Jenže pak přišlo to, co zná asi každý, kdo něco tvoří a sdílí. Uděláš příspěvek, dáš ho ven… a pak pořád koukáš, kolik lidí si to přečetlo, kdo dal lajk a jestli se prodaly vstupenky.

Začalo mi připadat, že jsem závislý na sledování toho, kdo mě sleduje 😊.

Nakonec jsem si řekl dost. Přijde, kdo má přijít. A jestli bude kino plné, udělám další – už s konkrétní zemí. A jestli ne, tak tam budou ti, kdo tam mají být. A i to bude fajn. Další kino holt nebude a já se nebudu stresovat tím, jak ho naplnit.

Ulevilo se mi – a vlastně jsem zjistil, že mě baví tvořit, ale nebaví mě to cpát na sítě a pak pořád hlídat statistiky.

Teď už to beru s nadhledem. Budu rád, když moje příspěvky budete číst, sdílet a koupíte si vstupenku, protože pak má to všechno, co dělám, smysl. Ale čučet denně na čísla, kdo mě sleduje a kolik mi dává lajků, byl úlet, který mi bral čas.

Takže teď to zkouknu jednou za den a mám radost, když vidím, že to někoho zajímá. A věřím, že spolu to kino naplníme a užijeme si fajn večer. Protože já miluju setkávání naživo – a je jedno, jestli je to u seniorů, ve škole, v knihovně nebo právě v kině.👉 Takže tady jsou vstupenky 😊 → www.nabytkarnacestach.cz

Vážím si toho, že můžu dělat, co mě baví, a propojovat práci s koníčky a sdílet to s rodinou, přáteli, zákazníky i spolupracovníky – prostě se všemi, kteří mají zájem.

Jsem šťastný, že žiju v zemi, která mi to umožňuje. Jsou země, kde to není možné, a i u nás byly časy, kdy to nešlo – kdy jsme nemohli říct svůj názor, natož veřejně vystoupit, či uspořádat takovou akci.

A jak se mi to v mém životě všechno propojuje, tak teď, když jsem v tom všem tvoření doplněném o montáže ve Francii a následně od Beskyd po Šumavu ještě doma vyklízel po záplavě celého domu, protože nám znovu praskla expanzka a komplet nás vytopila, jsem našel tento dokument:

Byl to opis kádrového materiálu na mého dědu. Jeden z mnoha papírů, které ukazovaly dobu, kdy se spousta věcí řídila ne tím, jaký jsi, co umíš nebo jak se chováš, ale tím, jestli jsi ve straně či dělnického původu. Bylo pro mě neuvěřitelné číst tyhle věci a zjišťovat, jaká ta doba byla. Už nikdy nechci, aby se něco takového vrátilo.

A když už jsme u toho propojování – na mém posledním výletě za basketbalem jsme v Litvě navštívili Horu křížů, kde lidé přes odpor režimu znovu a znovu stavěli kříže, dokud diktatura nepovolila. Přestože nejsem věřící fascinovala mě vůle lidí poté co komunisti vše buldozery zničili, lidé přes noc opět kříže vztyčili.

Vůbec jsem o tomto místě nevěděl a bylo to pro mě silné připomenutí, že podobných režimů už opravdu STAČILO – nikdy více.

Čímž se dostávám k tomu, že se blíží volby. Nebudu nikomu říkat, koho má volit. Jen prosím – jděte volit. Přemýšlejte nad tím, kdo se jak chová, co říká, jestli mluví pravdu nebo jen to, co chcete slyšet. A jak se choval a co říkal dřív, jak dodržel to co slíbil nám může naznačit co bude dělat v budoucnu.

A hlavně – začněme každý u sebe. Nehledejme vinu jen u politiků, když sami nejsme vždy poctiví a mnohdy se chováme jako ti které kritizujeme. Diskutujme slušně, respektujme jiné názory a hledejme, co nás spojuje. Chovejme se tak abychom se za to nemuseli stydět.

Mně osobně z volební kalkulačky vyšly současné vládnoucí strany. Nejsou ideální, ale jsou mi nejblíž k zachování demokracie. Jsem pravičák se sociálním cítěním a tak se snažím po společnosti nic nechtít, ale spíše jí dávat. A poctivou prací a pozitivním přístupem k životu se mi to daří - zkusme to všichni.

Hlavně nezapomínejme a nedopusťme, abychom přišli o to krásné, co tu máme – svobodu a lásku - nenechejme si je vzít.

A je to na každém z nás, začněme u sebe, pojďme příkladem. Vždyť na světě je krásně.

(S)mějte se rádi ❤ a přijďte do kina😊.

📅 6. října – Bio Central, Hradec Králové

🎟 Vstupenky: www.nabytkarnacestach.cz