Všechno jde stranou. Původně měl být blog o mé knize, kterou jsem začal psát a chtěl jsem vás na ni trošku nalákat. Ale ….asi všichni víte, co se stalo na FF UK. Je to neuvěřitelná tragédie.
Když mně moje dcera volala, co se stalo, zrovna jsem v práci dokončoval výrobu vánočního dárku (jako vždy to honím na poslední chvíli). Říkal jsem si pane jo, to je šílený. Pak jsem si vzpomněl na Ondru (mého spolupracovníka), že vlastně dnes jel do Prahy za ségrou, pomoc ji s něčím na bytě, kde po dobu studia bydlí. Tak mu volám „Čus Ondřeji, ty voe jednou jedeš do Prahy a hned se tam střílí“. Na druhé straně bylo chvilku ticho a pak Ondřej rozechvěle odpověděl „No jo, no, horší že se nemůžu dovolat ségře.“ „Cože? Ona byla ve škole?“ Najednou vše dostalo ještě tragičtější nádech. Ujišťoval jsem ho, že to bude dobrý, že jen v tom zmatku nechala mobil někde na fakultě a že vše bude ok. Ještě jsme se radili kde zaparkovat, protože ji jel hledat do centra. Postupně jsme si sdělovali vše možné. Od telefonních čísel na krizové linky až po názvy nemocnic, kde by mohla být. Ondra ji do hluboké noci celý promočený, hladový a zmrzlý hledal. A beznaděj narůstala. Já jsem využil všech kontaktů co mám a volal kam se dalo, abych něco zjistil. Bylo až strašidelné nedostávat odpovědi. A když už, ne příliš optimistické. Dostali jsme se k seznamu pohřešovaných osob z fakulty a ten se stále zužoval a Ondry sestra Aneta na něm pořád byla. Nedovedete si představit, co se vám honí hlavou. Hledáte možnosti, kterým sám nevěříte, ale stále věříte, že to nemůže být pravda. Bohužel Aneta zůstala na onom seznamu až do konce.
Nechápete to. Sestra Ondry, spolupracovníka, kamaráda se kterým jezdím na montáže. Ale nejen to, byli jsme mimo jiné spolu lyžovat v Alpách, řešíme toho spolu spoustu. Ať už jeho koníčky – sport především ten hasičský, dřív to byla atletika, ale nejen koníčky ale třeba i přestavbu jeho bydlení, vztahy v rodině či s přítelkyní…prostě není to jen kolega, je to kamarád.
S jeho sestrou Anetou jsem se párkrát potkal, spoustakrát jsme se o ní bavili, jak studuje, kde bydlí, co dělá, teď naposledy jsme řešili, co a jak bude Ondra opravovat a instalovat na jejím pronájmu. Byla stejně stará jako moje dcera, chodila na stejnou školu v Jaroměři a ona už není, je těžké to přijmout pro mě, natož pro Ondru. Od rána jsem v posteli a nemůžu tomu uvěřit. Mluvili jsme spolu a slova se těžko hledají. Neumím úplně pomoci, ale budu se snažit. Prvním mým krokem je sbírka ABY MOHLI JÍT DÁL.
ODKAZ NA SBÍRKU https://www.donio.cz/aby-mohli-jit-dal