Je to teď nějaké hektické období. Od chvíle, co jsme se vrátili z Laosu, jsme se nezastavili. Každý víkend jsme někde, pořád se něco děje a o průběhu pracovního týdne ani nemluvím. Hektické ale neznamená, že to nemůže být krásné. A k jednomu z těch několika krásných víkendů se vrátím.
Odjeli jsme totiž do Francie kde náš nejstarší syn Vojta studoval vysokou školu a studium slavnostně uzavíral promocí.
A jak se to vlastně stane, že vám syn začne studovat v cizině? No má to svůj vývoj, když to vezmu stručně, úplně od začátku, tak je to asi takto. Nejdříve z té ohromné lásky kterou se svou ženou prožíváte, společně zatoužíte po potomkovi. A tak na to na svatební cestě „vlítnete“ a za devět měsíců se večer modlíte, aby vše dopadlo dobře a oba byli zdraví. A potom těsně před porodem, vzhledem k tomu, že vám zdravotní sestra řekne že je ještě čas, skočíte na nádraží na knedlo vepřo zelo se šesti a jen se vrátíte v mžiku je Vojta na světě. A vy máte syna! Pak ještě postavíte dům, zasadíte strom a myslíte si že máte splněno. Ale tím to nekončí. Život jede dál. Z učitele odborných předmětů se stáváte jednatelem nábytkářské firmy a syn roste, přidává se dcera a druhý syn. A máte rodinu. Řešíte každodenní starosti, třeba jak založit basketbalový oddíl, ve kterém se nakonec celá rodina realizuje. A do toho začnete podnikat. Přitom lítáte po tělocvičnách už nejen se svými dětmi a klubu se nebývale daří. A když Vojta se svým týmem vyhrává ve svých 15 letech druhý titul mistra republiky, oslovuje ho ligový tým a tak přichází první větší změna pro všechny. Opouští domov i školu a přestupuje na gymnázium v Nymburce. Tam si vybírá druhý jazyk, němčinu, ale protože ve francouzštině je málo žáků, požádá ho učitelka zda by nešel k ní. Proč ne, řekne si a začíná se seznamovat s francouzštinou. Tu využije na svoji první zahraniční misi a to na workcampu - dobrovolnictví ve Francii. (mluvil o něm neustále a těšil se, ale přihlášku nějak zapomněl poslat, až na mou několikátou urgenci ji odesílá v poslední možný den, protože už asi nevydrží můj rozzlobený výraz) A vychází to, odjíždí pomáhat stavět turistickou stezku. Postupně zjišťuje že svět je jiný než se mu ho snažili prodat v médiích. Získává kamarády z ciziny a zamilovává se do Francie. Basket je ale stále pro něho na prvním místě. Rok na to získává další titul s basketem, ale pak přichází zranění a on zjišťuje, že život není jen o basketbalu. Další prázdniny opět odjíždí dobrovolničit a to znovu do Francie a jeho láska k ní se prohlubuje. A tak se rozhodne, že vysokou bude studovat ve Francii. Nejdříve ho však čeká maturita a k ní závěrečná práce. Volí si téma „Michelinské restaurace v Čechách“. Při té příležitosti se potkává s šéfkuchaři jako jsou Kašpárek, Forejt a další. A až šéfkuchař Roman Paulus ho zaskočí a pozve ho na stáž do michelinského Alcronu. Prý: „Vemte si své nože a rondon“. Pořádné kuchyňské nože nemáme ani doma, natož aby je měl Vojta a rondon hledáme na internetu co to vůbec je. Stáž se povedla a byla pro něho velkou motivací. Maturitu také zvládl a tak hurá na přijímačky. Ale protože jeho jazyková výbava nebyla ještě na takové úrovni, do Francie není přijat. No nic říká si. Zvládá přijímačky na výšku v Praze, ale jeho sen nekončí. Jak se nejlépe naučit řeč? Jako au pair! Zaregistruje si tedy svou žádost na hlídání dětí ve Francii. A vybírá si ho rodina z La Rochelle. Až později se dozvídáme, že o výběru rozhodly mimo jiné jeho 2 fotky. Jedna z basketbalového zápasu a druhá na které vaří v Alcronu. Francouzský otec totiž chtěl pro syna pořádného sportovce a taky dobrého kuchaře. Celé prázdniny tak Vojta tráví ve Francii se svou novou rodinou, neskutečně se sžívají a rozumí si. Berou ho na dovolenou a mají ho skoro jako své třetí dítě či kamaráda. Týden před odjezdem volá, že mu jeho nová rodina domluvila možnost mimořádných přijímaček na vysoké škole a že je udělal a musí se okamžitě rozhodnout zda zůstane ve Francii nebo bude studovat v Praze, kde již byl také přijatý. Rozhodování je těžké, přišlo to narychlo a vůbec to nečekal a také se obává vysokých nákladů a nároků. Nakonec se rozhodne zůstat studovat ve Francii (zas asi ten můj rozzlobený výraz) Jeho francouzská rodina mu nabídne neuvěřitelné podmínky ubytování a stravování u nich doma. Také postupně získává stipendia a tak se další rok stěhuje do bytu s kamarády. Rok ukončuje jako nejlepší student v ročníku a díky tomu si může vybrat jeden rok studia kdekoli na světě. Vybírá prestižní školu v Kalifornii v USA na kterou by se (především k výši školného) těžko jinak dostával. Ale začne covid a do USA se nemůže a všechny plány se rozplynou. Byly i slzy ale tak to někdy chodí. Pokračuje tedy ve studiu ve Španělsku a Švédsku, ale protože je stále covid vše je tím ovlivněno. Na poslední rok se vrací do Francie a úspěšně zakončuje bakalářské studium. A proč to všechno píšu, protože mě fascinují ty propletené osudy, kde se z jeho cest stávaly naše a z našich jeho. Protože kdybych nezaložil kvůli němu basket, nevyhrál by titul a nešel by do Nymburka. Kdyby jich nebylo málo na druhý jazyk, nezačal by s francouzštinou. Kdyby nezačal s francouzštinou, neodjel by dobrovolničit právě tam. Kdyby ho nepozval Paulus na stáž, nevybrala by si ho francouzská rodina. A kdyby nestudoval ve Francii, nezačalo by možná ani naše velké cestování, které díky jeho dalším aktivitám stále narůstá. A také to píšu proto, že můžete cokoli na světě, jen se pro to rozhodnout a za tím rozhodnutím si stát a jít a i když to někdy není vůbec jednoduché může se vám to podařit. Doteď si pamatuji na to, jak jsem mu volal kolem desáté večer když jsem se právě vracel z montáže co dělá a on mi řekl, teď uklízím kuchyň po tom co jsem udělal dětem večeři, dám pračku a pak si musím přehrát postupně videa z hodin protože těm Francouzům všechno nerozumím, abych si mohl udělat výpisky a podle nich se ještě budu učit. A tak to je, ne všechno je zadarmo, ale když chcete a baví vás to a plníte si své sny jde to.
A tak vám všem přeji ať i vy máte své sny a cíle a dotáhnete je do zdárného konce, jo a nezapomeňte brát život s úsměvem, jde to za každé situace - jako třeba když jsme na onu promoci jeli na kole a to včetně Vojty.
