Dnes je státní svátek a já sedím v práci a mám čas a klid na vyřízení restů. Poslední dobou toho bylo nějak moc a tak jsem rád za trošku klidu. A tak jsem si uvědomil, že toho je dost už dlouho a že je to vlastně fajn a zavzpomínal na jeden normální den z letošního léta kdy toho bylo dost, ale tak nějak normálně dost a to je potřeba si hlídat aby se člověk nezbláznil.
Je něco po šesté hodině ranní a já ještě spím a ve snu slyším nějaké bzučení, není to ve snu, vibruje mi mobil na nočním stolku. Promžourám se k nápisu na displeji, kde čtu, ještě rozmazaně, MARTIN. Bože co zas chce…říkám si a přijímám hovor. "Zdar Zajíc, doufám že tě nebudím." "Ne,ne." Zalžu. " Tak copak se děje Marťo ?" se již probraný ptám. "Vole nejde pila, tak ti to volám, abys to věděl." "Hmm, tak to seš fakt hodnej, tak dík, já na to pak kouknu, tak kdyžtak můžete na druhou ne? " "Já nepotřebuju řezat, to jen abys věděl " Vypínám mobil a v hlavě mi zní tak super, no nic, aspoň budu v práci dřív. Přetáčím se na druhý bok že si dám ještě chvilku. Z chvilky je najednou 7:20, čistím si zuby, házím na sebe tričko a kraťasy, skáču na kolo a šlapu směr Čibuz. Těhle 6 km si vždy užívám, obilí na poli pomalu dozrává, sem tam mi cestu kříží zajíc, Sněžka zas krásně vykukuje mezi vrcholky Krkonoš a vycházející sluníčko mě hřeje do zad.
No a už jsem v práci. Procházím dílnu a se všemi se zdravím, dozvídám se že Jana má plnou hlavu svatby dcery, Ondra že byl 4. na TFA hasičský soutěži a jsem rád, že je vše v pohodě, do tý chvíle, než mi je připomenuto, že nejde pila. "Vydrží to chvíli?" ptám se a když jsem ujištěn že jo, jdu si dát 100 přeskoků na švihadle. Po 23 skocích se mi švihadlo zamotá do nohou a tak si přidávám 10 navíc při 48 znovu a tak po 120 zadýchaný, házím švihadlo do skříně. Zapínám na mobilu rádio ZAZ a jdu si zacvičit a protáhnout se. Po čtvrthodince se už těším do sprchy. Pouštím ledovou a užívám si chlad na svém těle. Dávám ještě jednu písničku pod ledovou sprchou, která mě nabíjí. Tak a teď do práce, ještě pusa Vraťce a usedám za stůl, na kterém na mě čeká nachystaná snídaně. Mám úžasnou ženu! Posnídám a u toho stihnu 2 telefony. Jeden z dodavatelů volal, že se opozdí o týden s dodáním komponentů, přestože mi závazně potvrdil termín na dnešek. Hmm tak super, bez toho ty dveře nedodělám a zákazník už má termín. Druhý telefon byl nabízeč cenných papírů, tak to bylo rychlé. "Nemám zájem, děkuji." Dávám nádobí do myčky a jdu na dílnu, na tu pilu. Proud do ní jde, ale netočí se. Kontroluji stykače a vypínač. Nic. Při opětovném nahození si všimnu, že se zajiskří v nějakém relátku, které absolutně netuším, k čemu je. Nicméně jde ven, už ho čistím, nasazuji zpět a světe div se, pila jede. Yes! Sem dobrej, vypínám pilu a zjišťuji, že zas tak dobrej ne. Přestala fungovat brzda. No nic, na to se kouknu jindy, řezat můžem.
Vracím se do kanclu a jen co dosednu, klepe Joska. "Luky, nejde kompresor" cožpak dnes je stávka strojů? Letí mi hlavou, ale to už jsem u kompresoru, aniž bych si všiml, že mám 2 nepřijaté hovory. Kompresor na displeji hlásí chybu, ale jakou se člověk nedoví. Zkouším klasiku vypnu, zapnu a kompresor jede. Sem dobrej. Vracím se do kanclu. Všímám si již 3 nepřijatých hovorů a chystám se volat zpět. No to nestíhám, protože je tu zas Joska, že to opět nejede. Bože, jdu tam. Takže vzhledem k tomu, že venku je hic jako blázen, napadá mě, zda kompresor není přehřátý. Koukám na olej a je tam něco pod půlkou. Vydávám se hledat olej do skladu a daří se mi. Olej doplním a kompresor šlape. Super, tak teď se můžu jít věnovat tomu, co jsem měl v plánu. Procházím dílnou a koukám jak kdo co tvoří, domlouvám se s Martinem, zda dostatečně podlepil čela zásuvek a zda ty nové pojezdy fungují. Zároveň kontroluji stav spárovky a konečně usedám do kanceláře. Jen co oživím počítač přichází Vraťka s dotazem "Máš chvilku?" "Určitě," odpovídám, ale stále rozbíhám na počítači jednotlivé programy. Vraťka se ptá "Tak co můžu?" Uvědomuji si, že jsem ji nevnímal a tak odsunuji počítač a reaguji "Tak povídej."
Řešíme konstrukci jedné atypické zakázky, stihneme na sebe zvednout hlas, ale nakonec máme radost, že jsme konstrukci bezvadně vymysleli. Po pár dotazech k dalším zakázkám Vraťka odchází. V tom přichází Vlasta, že ho bolí loket, se kterým byl minulý týden doma a že to dnes zabalí, zjišťuji co má rozdělané a jak na tom je a poté jdu konečně něco dělat. Projdu si e-maily a na většinu zvládnu odpovědět . V tom mi volá zákazník, zda se odpoledne zastavím domontovat koupelnové skříňky. Potvrzuji, že v 16 budu u něho. Jdu tedy do skladu nachystat si věci na zapojení odpadů, aby mi nic nechybělo. Vracím se do kanceláře, kde už Vraťka chystá oběd. Těsně před zasednutím k jídlu, tak jak to bývá, přijíždí PPL . Vybíhám ven, ptám se co vezou a za kolik a samozřejmě zjišťuji, že řidič nemá drobné. Já taky ne. Běhám po dílně a sháním drobné. Mám štěstí a dám to do kupy sice v mincích a dopravce na mě kouká s nevolí, ale mám zaplaceno. Vracím se najíst, jídlo je už studené, ale mikrovlnka to zachraňuje a já si dávám první sousto. V tom někdo klepe, Vašek já na něho úplně zapomněl. Podařilo se mi ho přemluvit, aby začal řešit svůj problém s alkoholem a tak jsme se dohodli, že nastoupí na léčení. Na dnešek jsem mu slíbil, že mu pomůžu s vyplněním papírů k nástupu. Svěřuje se mi, že z toho má strach. Připomínám mu Davida, kterého se mi taky podařilo dostat na detox a který už je "čistý" něco přes 4 roky a já ho obdivuji, jak to zvládl. Dodávám tedy Vaškovi odvahy a zavazuji se k tomu, že pokud bude potřeba, budu mu maximálně nápomocen. Čas letí jako blázen a já ještě vyřídím pár telefonů a potřebuji již vyjet na montáž. V tom začne liják jako blázen. No nic skočím do auta a jedu k zákazníkovi. Když dorazím stále leje, rychle si nanosím všechno nářadí a promáčený jdu na to. Zjišťuji že kliklaky do umyvadla jsou dlouhé a tak jdu ještě pro rozbrušku, jen dojdu zpět, vypadnul díky bouřce proud. Chvíli čekám a vyřeším vše co vyřešit bez proudu jde a nakonec se domlouvám s majitelem, že se stavím zítra. Sice tam už mám nějakou další montáž takže to bude zítra do noci, ale nějak to dám. Takže zase všechno nářadí stěhuji do auta a vracím se do dílny. Po návratu stále nejde elektřina a tak se rozhoduji, že pojedu domů. V tom mi volá technik na fotovoltaiku, že by se stavil na posouzení střechy. Čekám tedy na něj, vše procházíme a domlouváme. Když odjede, napadá mě čím bych mohl udělat Vraťce dnes radost a napadá mě, co zajít do kina. Volám ji, co má v plánu a navrhuji můj. Souhlasí a tak skáču na kolo, doma dávám rychlou sprchu a uháníme směr Hradec. Kino si spolu užijeme a po návratu domů si v posteli ještě povídáme střípky z celého dne, při nichž Vraťka usíná. Beru si čtečku a ještě si chvilku čtu, najednou zjišťuji, že je už jedna hodina, vypínám čtečku, zavírám oči a v hlavě se mi honí, že jsem prožil další hektický, ale krásný den a když usínám, těším se na zítřek.
Přeji Vám, ať taky každý večer usínáte s dobrým pocitem a těšíte se na každý nadcházející den.