Jsem nemocný, nevím kde si mě ta nemoc našla, ale našla si mě pěkně. Zánět ledvin. Můžu vám říct, že mi pár dnů nebylo vůbec dobře, ale už je líp a tak už zas píšu.
V první řadě bych chtěl poděkovat našim zákazníkům. Proč? No protože mi všichni popřáli, abych se uzdravil a dokonce i ti, kteří nejvíc potřebují naše montáže, mi řekli, ať to radši pořádně vyležím, abych byl v pořádku a že počkají. Připomnělo mi to časy, jednoho období, v počátcích covidu, kdy na sebe byli všichni milí, pomáhali si a vše tak nějak fungovalo. Takže to jde. Ale taky to jde úplně obráceně, když totiž covid úplně začal, tak to tak nebylo. Ten kdo byl na lyžích v Rakousku nedej bože v Itálii musel přijímat pohledy, jako by tam snad pro ten covid úmyslně jel a ještě se ho tady chystal rozset. A když se objevil první případ ve městě či vesnici, to byla šuškanda a ukazování prstem, až jsem chtěl napsat na fb, že ten covid mám, i když jsem ho neměl, abych ukázal jak ten linč je zbytečný a hloupý, pak mi to Vraťka rozmluvila a jako vždy dobře udělala. Ale pak, na krátký čas, nastalo období, kdy lidé pochopili, že za to že mají covid nikdo nemůže a to že se nakazí se může stát i jim. A přesně tuto dobu jsem měl výše namysli. Šily se roušky, všichni byli tolerantní a drželi spolu. A pak zase najednou nenávist - antirouškaři versus rouškaři, očkovaní versus neočkovaní. Taky jsem byl antirouškař, až do chvíle, kdy mě navštívila zákaznice mladého věku a požádala o schůzku v roušce, vyhověl jsem ji, ale nedalo mi to a zeptal jsem se, jestli se tak bojí a ona mi řekla, že ano a to protože je po onkologické léčbě. Bylo mi trapně. Nikdo přeci nevíme, co toho druhého k tomu jak jedná vede, co prožil či prožívá a tak ho přeci nemůžeme hned odsoudit a jak je v poslední době v módě, nejlépe přes sociální sítě a vulgárně. Čtu teď román z dob husictví a těch paralel, co tam nacházím se současností, je tolik. Lidé mají odpradávna v sobě dobro i zlo, a já stále věřím, že těch u kterých převažuje dobro je více a vážím si toho, že jsem jimi obklopen. Přestože jsme často vystavení negativním informacím, myslím si, že když jim nebudeme slepě podléhat, budeme pozitivně myslet a šířit dobro mezi ostatní, bude nás ještě více. Protože bych právě nechtěl, aby se zvětšovala, podobně jako v dobách o kterých právě teď čtu, skupina lidí hnaná dezinformacemi, davovým šílenstvím a nepoužíváním rozumu, která bojuje jako šílená, právě za tu svou "pravdu" o kterou nakonec ,jak se ukáže, ani tolik nejde. Ano, je správné mít svůj názor a stát si za ním, já také třeba nemusím pana Babiše či prezidenta Zemana, ale byli demokraticky zvoleni, a tak je přeci nešvihnu po hlavě cepem. Nebo třeba Jarek Nohavica…měl jsem to štěstí s ním zamlada sedět u stolu a teď mu nerozumím, ale je pro mě stále geniálním básníkem, písničkářem a lidovým bardem, i když bych už na jeho koncert dnes asi nešel, protože to tak nějak necítím, ale to přeci neznamená, že mu vrazím sudlici do žeber. Ano, snažím se chovat a jednat podle svého svědomí, abych se za své jednání nemusel stydět sám před sebou. Prostě mě štve, jak stále více lidí stojí proti sobě, jak nediskutují slušně a věcně, jak neocení jeden druhého, jak nevyjádří slušně svůj názor, jak se schovávají za anonymitou internetu, ne všichni ale mnozí. Proto jsem rád, když vidím lidi tvořivé, užívající si života, přející a slušné, kterých je v mém okolí většina a stále tak věřím heslu, že Pravda a láska zvítězí, nad lží a nenávistí. A tak nám všem přeji, abychom nemuseli žít ve lži, ale žili v lásce a mluvili pravdu sami sobě do očí, protože mnohdy ti, v kterých bují zloba, jsou nespokojeni sami se sebou a z toho jejich nenávist pramení.
No, dneska je to nějaký smutný, to bude tou nemocí a tak to trošku odlehčím, když jsem na začátku mluvil o našich bezva zákaznících, tak mě tak napadlo vám jich pár popsat.
Je potřeba říci, že si všech zákazníků, jak už jsem psal, vážíme a v podstatě je máme rádi, i když si někdy zalamentujeme, podobně jako asi i oni vůči nám. A hlavně můj blog je především pro zasmání, a tak vše berte s rezervou, podobně jako ostatní příspěvky.
Takže první kategorií jsou:
Bořkové: Kdo zná dětský seriál Bořek stavitel tuší. Jedná se o zákazníky, kteří už když přijedeme mají nachystané vyleštěné nářadí a cítíme z nich, že by si to nejraději smontovali sami. Jen vidí, že nám něco nejde, hned přiskočí a pomáhají, když hledám šroubovák, okamžitě ze své brašny jeden vytáhnou a už mi ho podávají. Bořkové se ještě dělí na ty, co umí a znají a pak na ty druhé.
Dohlížeči: Jedná se o zákazníky, kteří chtějí mít vše pod kontrolou a koukají nám pod ruce. Většinou nás upozorní na věc, o které víme a jsme připraveni ji řešit v průběhu montáže, tak jak jsme zvyklí, protože montáž je hotova až když je hotova a ne v půlce. Jeden ze zákazníků svůj dohled dovedl až tak daleko, že na nás namířil kameru a z pohodlí své pražské kanceláře nás sledoval.
Salámisté: Podle názvu se dá vytušit, že se jedná o zákazníka, který to má na salámu. Prostě už třeba hned při objednávce vybere barvu na dálku podle fotky z webu a pak když přijedeme na montáž, řekne nám do telefonu, kde jsou klíče a ať mu je tam pak vrátíme s fakturou. Když je náhodou přítomen, vpustí nás dovnitř a zmizí a když se objeví znovu, tak aby se zeptal, kdy se má objevit aby po nás zavřel. No a když mám dotaz kam to či ono namontovat, odvětí - máte moji plnou důvěru.
Pintlicháři: název této skupiny vychází z německého slova pünktlich, které značí přesný. Takže při montáži přichází dotazy: proč to je o 4 mm kratší a jestli by neměla kachlička být v ose s baterií a podobné poznatky. A my postupně vysvětlujeme, proč něco možné je a něco ne. Někdy totiž nevěří, že zedníci by měli křivou zeď a už vůbec ne, že by třeba podlaha nebyla ve vodováze. A jindy se mu zdá na jedné kazetě více suků než na druhé, či úchytka mírně šikmo. A tak upravujeme přeměřujeme a řešíme třeba i setinky a nebo to, že žádný strom nenaroste stejně.
Obaváři: Už když přijíždíme jsou všude po zemi papíry a při vynášení nábytku poskakuje při každém našem průchodu dveřmi, či kolem rohu zdí a chrání je svým tělem. Při montáži se nás ptá, zda to bude držet, případně jestli je to dobře utažené. Postupně jak nábytek montujeme, stíhá ho přikrývat, aby se náhodou nepoškodil. Mnohdy se nás ptá "Chlapi a stihnete to?"
Důvěrníci: Bývá to takový zodpovědnější salámista. Ve všem nám věří a nechává to na nás. Jen mu není vše jedno, sem tam se přijde zeptat jak to jde a jestli něco není potřeba, ale pak to stejně nechá na nás s dodatkem "vždyť vy přece víte"
Nadšenci: Tak tito zákazníci už jsou většinou nadšeni ještě než přijedeme, natož když už vidí něco namontované. Ze všeho se rozplývají, není neobvyklé že si skříňky pohladí a když někde něco nesedí a my se snažíme to napravit tak reagují "co s tím děláte, vždyť je to tak krásné"
Hostitelé: Tady mám někdy dojem, že nejedeme snad ani montovat, ale spíš že nás čeká cateringová párty. Bývá napečeno, svačiny co si vozíme, zase putují domů, protože nás čeká snídaně, svačina, oběd a večeře, takže máme co dělat, abychom vůbec stihli to, kvůli čemu jsme přijeli.
Určitě bych našel ještě další kategorie zákazníků, které bych mohl popsat, ale stejně je nejčastějším zákazníkem jejich kombinace. A já si vlastně myslím, že ideální je, když má zákazník v sobě kousek z každé skupiny a trošku nám pomůže jako Bořek, sem tam dohlídne jak to jde a máme tak šanci předejít něčemu co by mohlo nastat, ale zase nás nechá pracovat a má to trošku na salámu, přesto si jako pintlichář prohlídne vše zásadní a zkontroluje si naši práci i v detailech, je z něho cítit lehká obava o základní věci, aby se zbytečně nepoškodily a aby nás něco neomezovalo, důvěřuje nám, jak ve výrobcích tak i v montáži, je z naší práce přiměřeně nadšený a když nás ještě drobně pohostí, nemůže montáž dopadnout špatně.
A tak se na ty naše montáže těším a mnohdy chápu pohnutky všech našich zákazníků, protože i na nás si dovedu představit spoustu příměrů, jako třeba na jedné stavbě mě nazývali usměváčkem zpěváčkem i když byly určitě i jiné příměry ale ty jsem naštěstí nahlas neslyšel.
